Je to cesta, kterou příroda sama připravuje a rozvíjí inteligenci člověka. V každé činnosti je určitý záměr. Skrze zájem o činnost je mysl dítěte připravována na něco, co bude potřebovat v budoucnu. Tak například děti s oblibou manipulují s různými druhy trojúhelníků dlouho před tím, než si jsou vědomy, že jejich mysl je díky této aktivitě připravována na to, aby později přijaly a užívaly si geometrii ve škole. Jiným slovem, se tomu také v Montessori říká „vzdálená příprava“, je to hlubší význam a záměr mnoha výukových pomůcek a materiálů, které zůstávají uloženy ve svalové paměti dítěte a jejich intelekt je zúročí až časem.

Pokud mohou děti opakovaně zažívat spontánní soustředěni na aktivitách, které si svobodně a samostatně vybraly, začnou vykazovat charakteristiky zdravého a přirozeného vývoje – lásku k činnostem a k tichu, ukotvení v realitě, radost, dokončování a samostatnost. Normalizované děti jsou šťastnější, M. Montessori o nich mluví jako o „nových“ dětech: nadšených, štědrých, ochotných pomáhat. Tyto děti si přirozeně vybírají takové aktivity, které reflektují jejich vývojový stupeň.